Protože když ti lidi budou rozumět, tak se nebudeš bát mluvit.
A protože jestli po mě budou lidi nadále prskat u vyslovování th, a místo w se bude říkat v, tak by se měly začít odebírat diplomy. 🙂🙂
Jsou 2 hlavní - britský (GB) 🇬🇧 a americký (US) 🇺🇸. Dle mého názoru je americký jednodušší jak na výslovnost, tak na porozumnění. Proto jsou příklady níže v americkém přízvuku.
Británie je sice na mapě blíž, ale jinak nerozumím tomu, proč by se někdo dobrovolně mučil. Pro extra odvážné je tu pak přízvuk skotský a karibský.
Většina slovníků nabízí jak US tak GB verzi výslovnosti. Google Translate je něco mezi britským a robotem. 🤖
Jediný slušný slovník bez reklam je Oxford Dictionary. První tabulka vpravo je výslovnost. Je to ale slovník anglicko-anglický takže na učení slovíček a jejich významu pomůže asi spíš pokročilým.
Na překlad jako takový bych použila Google Translate (věty) nebo Lingea (slova).
Ne každý má hudební sluch či podobné nadání a tak nemůže znít jako rodilý mluvčí. Ale na tom nezáleží. Pokud člověk chce, dá se tomu minimálně dost přiblížit. Níže uvedené rady nemají za cíl tě vystrašit ale trochu nasměrovat. Může to vypadat trochu strašidelně, ale s tréninkem se ti to zautomatizuje a nebude to vůbec složité. Pamatuj si, že i rodilí mluvčí musí občas konzultovat slovník aby zjistili jak se některá slova čtou.
T je T - např. tight [: tajt :].
Pokud je ale uprostřed slova a zároveň mezi samohláskami tak se vyslovuje jako D, např. pity [: pydí :].
Vyskutuje se uprostřed slova a čte se jako D, např. butter [: badr :].
V je V - např. vet [: vet :].
W je UA/UE/UI/UO, záleží jaké písmeno následuje. Jako když říkáš wow například.
what se vyslovuje [: uot :] a NE [: vot :]
vet se vyslovuje [: vet :], wet se vyslovuje [: uet :].
Na začátku slova se vyslovuje jako JU, pokud následuje souhláska a pak samohláska - např. university [: junivrzydi :].
Pokud slovo ale začíná prefixem UN, UNDER nebo UP, potom se U čte jako A - např. unreal [: anrýl :] nebo upload [: aploud :].
Pokud slovo začíná na U a následují 2 samohlásky, čte se jako A - např. umbrella [: ambrela :] nebo ugly [: agly :].
Na začátku slova se vyslovuje jako AJ nebo Y, pokud následuje souhláska a pak samohláska - např. identity [: ajdentydí :] nebo image [: ymydž :]. V tomto bohužel nevidím systém.
Uprostřed slova se vyslovuje jako Y nebo něco mezi I a Y ale není to české měkké I - např. city [: sydí :] nebo thin [: thyn :]. Anebo se vyslovuje jako AJ - např. five [: fájf :].
Pokud slovo začíná na I a následují 2 samohlásky, čte se jako Y - např. impossible [: ympásybl :] nebo internet [: ynrnet :].
Pokud slovo začíná na Y a následují 2 samohlásky, čte se jako J - např. you [: jů :] nebo young [: jang :].
Pokud slovo končí na Y a je jednoslabičné, čte se pak jako ÁJ - např. fly [: fláj :].
Pokud slovo končí na Y a má víc než 1 slabiku, čte se jako Y - např. happy [: hépy :].
Pokud slovo končí na IFY nebo EFY a předchází samohláska, čte se jako ÁJ - např. verify [: veryfáj :].
Pokud slovo končí na IFY nebo EFY a předchází souhláska, čte se jako něco mezi I a Y - např. beefy [: bífy :] nebo sleepy [: slípy :].
Tento seznam nepokrývá vše ale myslím si, že jsou to užitečné záchytné body. Bohužel je toho mnoho a ne vždy to dává smysl. Aby si člověk zvykl, je třeba trénovat poslouchání a čtení. Článek o tom jak se angličtinu učit si můžeš přečíst tady.